Německo se zdá být od druhé světové války bujícím centrem Evropské demokracie. Vládnoucí koalice SPD se ve vládě udržela už značnou řádku let a vedlo Německo ukázněně, i když občas dosti zajímavými způsoby, jako příklad zbytku Evropské Unie. Jenže v minulých týdnech pozorujeme změnu a novou politickou hrozbu, která by mohla dosti zahýbat s budoucím vývojem středoevropské politiky.
AfD, česky „Alternativa pro Německo“, je strana co vznikla v roce 2013, jakožto strana ekonomického rázu, která se snažila o znovuzavedení Německého marku na místo eura. V roce 2015 se ze strany rozhodlo vystoupit její liberální ekonomické křídlo a kormidlo se tak chopili národní konzervativci. Dříve byly zisky AfD pouze na lokální úrovni a strana samotná byla původně brána jako symbol protestu proti vládnoucí koalici SPD (Sociálně demokratická strana Německa), Zelených a křesťanských demokratů, neboli CDU. Jenže v tomto roce se začíná ukazovat, že AfD už není pouze protestní stranou a že se z ní stává seriózní politický oponent momentálnímu režimu . V tomto roce se v Německu konaly celkově 4 volby. Do evropského parlamentu a zemské volby do Duryňska, Saska a Hamburku. Ve všech těchto volbách byla AfD ve výsledcích buď první, nebo blízce druhá. Kromě Hamburku, kde tvoří jedinou výjimku a skončila pátá. Německo čekají ještě zemské volby do Brandenburgu v 22. září tohoto roku. Ovšem když se podíváme na výsledky voleb do místních sněmů, kde je AfD na prvním místě s 27%, můžeme předpokládat, že AfD si zaručí úspěch i v tomto regionu. Pokud ovšem chceme dostat lepší pohled na celkový obrázek momentální německé společnosti, je třeba se podívat na již zmíněné volby do Evropského parlamentu. Zde CDU vyhrála s 30%, AfD 15 % a vládnoucí SPD a Zelení skončili s 13 a 11 procenty.
2024 Volby do Europarlamentu v Německu
Na tomto grafu je možno vidět, že všechny regiony bývalého východního Německa se stali baštou AfD. Je zde otázka, proč? Podle politoložky Kateřiny Smejkalové, která uvedla v rozhovoru pro iRozhlas, je důvod dosti komplexní a definovala 4 základní důvody. První je podle ní značná pod-reprezentace východních Němců ve všech aspektech německé společnosti a to i v jejich vlastních zastupitelstvech. Podle jejího tvrzení ve východoněmeckých zastupitelstvech dominují přistěhovalí západní Němci a od doby revoluce se tak nezměnilo. Druhá je ekonomický situace, kdy východní Německo zaostává za západním ve všech jejích aspektech. Ať je to výše mezd, důchodů, či množství odpracovaných hodin. Zmíněno je i to, že východní Němci nemají v porovnání s jejich západními krajany skoro žádné majetky, které se právě na západě země koncentrují .Třetím je imigrace a averze vůči další změně, kdy si právě Východní Německo prošlo zásadními změnami ve výrazně krátké době, pokračující i do moderní doby právě pro-imigrační a multikulturní politikou SPD. A čtvrtým důvodem je kolektivní ponižování Východoněmců.
„Poslední úroveň je symbolická. Patří k ní to, že východní Němci jsou takovými celoněmeckými otloukánky. Je pořád poměrně normální se jim vysmívat, posměšně se jim říká „Ossis“, platí za nedovzdělané, necivilizované a to je samozřejmě něco, co se po třech dekádách v nějaké podobě taky projeví v nějakém sentimentu nebo v kolektivní psychice.„-Kateřina Smejkalová
I když jsou výsledky AfD překvapující, tak se na první pohled zdá být stranou, která profitovala na nespokojenosti Němců s momentální politikou. Neboli normální úkaz v demokratických společnostech. Ovšem je nutné říci, že AfD je potencionální hrozba pro demokracii a to hlavně z důvodu vnitřních machinací strany. Jejich členové jsou totiž v mnoha ohledech navázáni, nebo jsou sami vyznavateli extremistických, či v případech i silně krajně pravicových sentimentů. Rád bych zde uvedl tři hlavní příklady kdy se tento aspekt ve straně projevil a s tím tak rozebral jak může být jak pro Německo, tak i pro nás jako Čechy a Moravu se Slezskem hrozbu.
První je kandidát spojený s výše zmiňovanými volbami do Evropského parlamentu, jménem Maximilian Krah. Ten obhajoval SS a ve svém proslovu řekl:
„Záleží na tom. Vinu musíte posuzovat individuálně. Na konci války bylo téměř milion esesáků. Günter Grass (německý spisovatel co vyhrál Nobelovu cenu za literaturu) byl také ve Waffen SS… Než někoho prohlásím za zločince, chci vědět, co udělal.“-Maximilian Krah
SS, neboli Schutzstaffel, bylo Nacistické vojenské uskupení co během svého působení, zavraždilo přes 363 000 Čechů a bylo hlavním vykonavatelem Holokaustu, neboli systematického vyvraždění přes 4 000 000 židů po celé Evropě. Zde je problém očividný a to je nepřímé obhajování činností jednoho z největších totalitních režimů historie.
Druhý na tomto seznamu je poslanec do německého spolkového sněmu, Petr Bystron. Díky informací deníku Die Zeit byl obviněn z braní úplatků od Kremelských propagandistů, jejímž cílem bylo úmyslné šíření Pro-Putinovských zájmů a cílené podkopávání snah dodat jakoukoliv pomoc Ukrajině.
Podle Die Zeit existuje páska, kde k úplatku ve výši 494 000 korun (kolem 20 000 eur) dochází. Samotná AfD se za Brystona postavila. Což není překvapivé, neb strana odmítá jakoukoliv vojenskou podporu Ukrajině a mnozí její členové jsou otevřenými sympatizanty Kremlu.
Co je na tomto případu zneklidňující, je fakt, že pokud by si AfD udržela moc do voleb příštího roku, mohla by dostat velkou část svého vedení do Německé dolní komory parlamentu a tak našeho druhého nejvýznamnějšího spojence ve střední Evropě přenést do Pro-Putinovského tábora.
Poslední případ, a právě ten co dostal stranu pod oficiální podezření německé vlády, bylo odhalení, které proběhlo v Lednu toho roku. „2023 Postupimské setkání krajní pravice“ bylo tajné setkání prominentních členů CDU a AfD a dalších uskupeních, mezi nimiž byly i zástupci německého parlamentu. Deníku Correctiv se podařilo zjistit konkrétní detaily setkání a zveřejnilo svůj článek 10 Ledna tohoto roku. I když na setkání byly členové CDU a jiných stran, tak právě AfD zde měla přítomné lidi ze své stranické elity. Mimo jiných zde byl poradce jedné z vůdkyní strany AfD, Roland Hartwig, členka dolní komory parlamentu za AfD, Gerrit Huy, či Ulrich Siegmund, jakožto předseda AfD v Sasku-Anhaltsku.
Byl zde diskutován plán na masovou deportaci všech co žádají o azyl, cizinců s povolením k pobytu a lidí označeny za „neasimilované Němce“. Plán pro tuto operaci měl být předveden aktivistou Martinem Sellnerem, který je vůdcem skupiny Identitární hnutí Rakousko. Skupina, která byla už pro své krajně pravicové vystupování terčem mnohé kritiky a vyšetřování. Samotnému Sellnerovy byl zakázán přístup do Spojeného království a po setkání mu bylo odepřen přístup do Německa na tři roky. Sellnera vyšetřovala několikrát Rakouská policie za účast v teroristických skupinách, či jejich napomáhání.
Po zveřejnění článku se zvednula vlna protestů po celém Německu, které trvají do dnešního dne. Některé z protestů dosahovaly desetitisícových, až sto tisícových počtů. Co si hlavně, ale přivodilo pozornost AfD, byl Spolkový úřad pro ochranu ústavy. AfD byla úřadem zařazena na list „pochybných stran“, neboli potencionální možnost AfD jako protiústavní. Velitel domácí zpravodajská agentury v Durynsku (kde strana vyhrála první místo) řekl, že AfD je, podle jeho uvážení, zásadní hrozbou pro kořeny demokracie.
Je nutno dodat, že problém AfD není pouze záležitostí horního vedení. Případy jako například Matthiase Helfericha, člena AfD a nezávislého poslance v dolní komoře německého parlamentu, který se ve uniklých SMS zprávách nazval přátelskou tváří nacismu (důležité podotknout, že tyto zprávy nazval jakožto vtip), či představitel místního sněmu ve městě Sonnenberg, zdravící nacistickým pozdravem „Seig Heil“, se objevují čím víc, jak se strana dostává pod ostrou lupu kritického žurnalismu.
Nejednomu zkušenému čtenáři by se mohlo zdát, že AfD je pouze pozičně v pravici politického spektra. Je ovšem rozdíl mezi konzervatismem, pravicí a radikalismem. Kdyby šlo vskutku pouze o pravicovou či konzervativní stranu nebyl by zde sebemenší problém, neb konzervatismus a pravice je důležitou součástí demokracie stejně jako levice. Je-li naopak strana, která sympatizuje, ba dokonce do určité míry prosazuje názory, které mohou vyvrátit základy demokracie, je nutno takové uskupení vystavit pravdě; že v demokracii nesmí nikdy dojít na extrémy.
Autor: Matěj Kachlík
